Plátce nebo neplátce? 4 podstatné věci, které je ještě třeba zvážit

Pokud začínáte podnikat, už jste si pravděpodobně otázku plátce nebo neplátce položili. Máte tedy nastudované, co o tom říká zákon (pro jistotu si to ještě shrneme na konci článku) a jak je to s nákupy a prodeji – kdy je obecně lepší plátcem být a kdy nebýt. Je tu ale ještě několik dalších věcí, které je třeba zvážit, než učiníte konečné rozhodnutí a se kterými Vám finanční úřad a možná ani Vaše účetní neporadí. Nejdou totiž úplně jednoduše vyčíslit. Přesto mohou být někdy důležitější než pár ušetřených tisíc.

1. Kdo DPH ve skutečnosti platí?

Slova plátce a neplátce mohou být v případě DPH velmi zavádějící. Jsou to termíny užívané v oblasti daní, ale podnikatelská realita je často úplně jiná. Já raději používám termíny jako registrovaný k DPH a neregistrovaný k DPH. Proč?

Daň z přidané hodnoty je daň nepřímá a je tedy ze své podstaty někým jiným odváděna a někým jiným skutečně zaplacena. Tím, kdo většinou sahá do peněženky, aby DPH zaplatil, je samozřejmě konečný spotřebitel – tedy většinou neplátce DPH. Vždy se mi z nějakého důvodu vybaví zákazník kupující rohlík. Ten totiž nějak nakonec vždy odnese to, že zdražily vstupy, nebo se zvýšila sazba daně. Leckterý plátce DPH naopak dostává od finančního úřadu zaplaceno. Proto někdy nemusí být tou nejlepší strategií vyhýbat se tomu být plátcem jako čert kříži – někdy to může být dokonce lepší než plátcem nebýt.

Máte-li tedy vysoké nákupy a většina Vašich účtenek je s DPH, zvažte, zda se raději k dani rovnou nezaregistrovat.

Příklad 1

Jako příklad bych zde uvedla maloobchodníka, který otevírá obchod s potravinami. Nakoupí první zásoby za milion a k tomu musí zaplatit nájemné, vybavení obchodu, elektřinu, telefon… Je toho hodně. Nemá ale jistotu, kdy a jestli vůbec se mu celá tato investice vrátí. Už samotné zásoby za milion je mnohem levnější nakupovat bez DPH.

Příklad 2

Naopak daňový poradce, jehož hlavním nákladem je jeho investovaný čas a který pro začátek tak maximálně koupí notebook, zřejmě zůstane neplátcem, dokud bude moci.

2. Jak budete atraktivní?

Tohle je velmi důležité si uvědomit – nesnížená sazba DPH, tedy 21 %, je obrovskou položkou ve Vaší cenové kalkulaci. Obecně se sice udává, že prodáváte-li neplátcům, je lepší také plátcem nebýt a naopak, ale zase je to pouze obecné doporučení. Je třeba si uvědomit, že si nemůžete s konečnou cenou hrát jak Vás napadne. Musíte být konkurenceschopní a cenu tedy držet v přijatelných mezích.

Příklad 1

Maloobchodník s potravinami prodává zákazníkům k DPH neregistrovaným, takže obecně by měl chtít být také neregistrovaný, aby mohl zákazníkům nabídnout o něco nižší cenu – platí pouze na vstupu a ten by měl být nižší než výstup, aby si maloobchodník něco vydělal. Ale většina jeho konkurence k DPH registrovaná je, a proto si může dovolit v kalkulaci zohlednit DPH na výstupu a nechat ji uhradit své zákazníky. Z důvodu nízké marže v tomto oboru ani rozdíl v ceně nebude veliký (kalkulace níže v bodu 3).

Příklad 2

Daňový poradce naproti tomu poskytuje své služby častěji firmám k DPH registrovaným, ale většina jeho kolegů pracuje jako OSVČ a má příjmy pod zákonnou hranicí, a k DPH se tedy neregistrovali. Pokud by se náš poradce registroval, musel by odvádět DPH na výstupu a o to by musel navýšit cenu, aby si vydělal stejně jako jeho kolegové. Firmy registrované si sice DPH odečtou a je jim to tedy jedno, ale vyšší cena by pro neregistrované nebyla atraktivní. Modelová kalkulace ceny je součástí bodu 3.

3. Přechod bolí!

Rozhodnete-li se k DPH prozatím neregistrovat, počítejte s tím, že pokud k tomu budete zákonem přinuceni z důvodu vyšších příjmů, nebude to lehké. Hlavní nepříjemností pravděpodobně bude, že budete muset zvýšit ceny svých produktů, abyste si zachovali stejný profit. Je docela možné, že cenu shledáte už nepřijatelnou a budete tedy muset část DPH na výstupu vlastně hradit ze své kapsy.

Další nevýhodou samozřejmě je, že administrativní zátěž se velice zvýší a to v době zvyšujících se prodejů, kdy nebudete vědět, kam dříve skočit. Pokud za zvýšený prodej může silnější ekonomika spojená s vyšší zaměstnaností, budete mít rovněž problém sehnat kvalitní účetní.

Počítejte také s tím, že Vaše struktura cash flow se změní. Zatímco jste dosud byli zvyklí platit DPH na vstupu tak, jak přišlo a tedy vlastně po menších částkách častěji, nyní budete celý měsíc hromadit tržby a nákupy, abyste na konci měsíce trnuli, zda budete mít na zaplacení DPH.

Příklad 1

Řekněme, že náš maloobchodník prodá všechno, co nakoupí a udržuje zásoby na stejné úrovni. Nakupuje za 50 000 Kč čistého a tedy 60 500 Kč včetně DPH. Registrovaný zatím není. Prodává s 15 % marží, tedy za 69 575 Kč, měsíční zisk činí 9 075 Kč. Zaregistroval se k DPH a nakupuje tedy za 50 000 Kč (DPH si odečte). Aby mohl odvést 21 % DPH z tržeb a zároveň si udržel 9 075 Kč zisk, musí zboží prodat za 71 481 Kč.

Vidíme, že maloobchodník musel zdražit o 1 906 Kč, aby si udržel zisk. Právě o tolik také odvede více na DPH. Celý rozdíl tedy uhradí jeho zákazníci. Ti možná ani nezaregistrují, že zdražil – jedná se totiž o necelá 3 %, ale i to je třeba zvážit a propočítat.

Příklad 2

Daňový poradce fakturuje 20 000 Kč neplátcům a 40 000 Kč plátcům. Pokud by se stal plátcem, musel by své faktury navýšit o DPH, aby si udržel zisk 58 185 Kč. Plátcům to tolik nevadí – ti si mohou DPH odečíst a náklady mají tedy stejné. Neplátci ale asi nebudou nadšení ze zdražení z 20 000 Kč na 23 819 Kč, tedy o 19 %, DPH si totiž odečíst nemohou a celé ho musí uhradit ze své kapsy.

4. Je 1 milion dost velké hřiště na hraní?

Asi to nejdůležitější jsem si nechala na závěr. Jak jsem už uvedla výše, přechod z neplátce na plátce není jednoduchá věc a možná je někdy lepší se rovnou registrovat a naučit se v tom chodit dříve, než zjistíte, že musíte. To platí především pokud míříte vysoko a tržby 1 milion korun za 12 měsíců (průměrně tedy asi 83 tis. měsíčně) pro Vás nepředstavují nedosažitelnou úroveň. Je třeba si zde opravdu uvědomit, že se bavíme o tržbách. 83 tis. by sice byla krásná výplata, ale budete mít i nějaké náklady, takže Vám z nich třeba zbude jen polovina nebo i méně.

Nebudete-li registrovaní, časem se navíc velmi snadno stanete obětí paradoxu, kdy si na jednu stranu budete přát, aby se Vám zvyšovaly tržby a na stranu druhou se je budete snažit udržet pod hranicí 1 milion.

Příklad 1

Náš maloobchodník s potravinami se pohybuje v prostředí, kde je velmi malá marže, musí mít tedy vysoký obrat, aby si vydělal alespoň na živobytí. Je-li marže 15 %, musí mít tržby 200 000 Kč za měsíc (a tedy 2 400 000 Kč za 12 měsíců), aby dosáhl na zisk 30 000 Kč. Už na začátku je tedy jasné, že nechce-li bydlet pod mostem, bude chtít v dlouhodobém horizontu vydělat o dost více než milion za 12 měsíců.

Příklad 2

Daňový poradce pracuje z domova a platí pouze splátky za notebook, mobilní telefon, předplatné daňového magazínu a MS Office celkem za 1 500 Kč měsíčně, fakturuje průměrně 60 000 Kč. Jeho výdělek je tedy slušný a k milionové hranici má ještě daleko.

Příklad 3

Šikovný řemeslník si za rekonstrukci koupelny průměrně řekne o 40 000 Kč včetně materiálu. Zvládne ji za 10 pracovních dní sám. Průměrně by tedy za 20 pracovních dní v měsíci mohl fakturovat 80 000 Kč a byl by těsně pod hranicí milion. Zakázky se mu ale jenom hrnou a už teď má na 3 měsíce dopředu termíny obsazené. Rozhodne se tedy, že si najme pomocníka, aby mohl zkrátit čekací lhůty zákazníkům. Ve dvou práci zvládnou za 6 dní. Za 20 dní tedy zrekonstruují v průměru 3,33 koupelny a průměrné měsíční tržby se zvýší na 133 200 Kč. To už se do milionu nevejde.

A kdy tedy musíte?

Na začátku jsem Vám slíbila, že si shrneme i zákonné požadavky na to, abyste si mohli vůbec vybrat, zda budete plátci nebo neplátci. Pokud jeden z nich nesplníte, musíte se k DPH zaregistrovat a dilema tedy bude vyřešeno za Vás. Nejčastěji se firmy musí k DPH registrovat, pokud nesplní jedno z následujících kritérií.

1. Obrat 1 milion korun za posledních 12 po sobě jdoucích měsíců. Nemluvíme tedy o kalendářním roce, skutečně musíte sledovat tržby klouzavě vždy za posledních 12 měsíců. Obratem se rozumí takzvaná tuzemská plnění, tedy zjednodušeně služby poskytnuté nebo zboží prodané v rámci ČR. Detailněji jsou plnění definována v zákoně o DPH, který je možné najít na internetu.
2. Služby poskytované v rámci EU. Stačí, když takovou službu poskytnete jednorázově a musíte se k DPH zaregistrovat. Tady je to tedy poměrně jednoduché – úplně například stačí jednorázově vyfakturovat slovenské firmě konzultaci při zakládání české pobočky.
3. Nabytí jmění od plátce. Pokud na Vás ze zanikající společnosti, která byla plátcem přechází její majetek nebo jmění, i Vy se plátcem stáváte. Může to být i v případě, že pokračujete v činnosti po zemřelém plátci.
4. Zboží nakoupené ze zemí EU. Nakoupíte-li za více než 326 000 Kč od firem registrovaných k DPH v jiných členských zemích, také se tím okamžikem stáváte plátcem.

Prosím berte na vědomí, že tento seznam není vyčerpávající a jedná se pouze o ty nejčastější případy, které Vám reálně hrozí. DPH není úplně jednoduchá záležitost ani pro zkušené účetní, proto je vždy fajn mít někoho, na koho se můžete obrátit s případným dotazem. A pamatujte – i na finančáku pracují milí lidé a já osobně mám tu zkušenost, že vždy ochotně poradí, pokud mohou.